Strach. Úzkost. Panika. Nejistota. Zranitelnost. Křehkost. Slabost. Nedostatek. Chudoba. Bída. Bezmoc. Osamocení. Smutek. Bolest. Zoufalství. Zamrznutí. Vztek. Zloba. Lhostejnost. Ignorace. Zesměšňování. Tíha. Únava. Nemoc. Stres.

Láska. Radost. Štěstí. Úspěch. Hojnost. Síla. Víra. Potěšení. Rozkoš. Zdraví. Srdečnost. Dobrota. Vřelost. Soucit. Rozvážnost. Vděčnost. Optimismus. Štědrost. Otevřenost. Laskavost. Statečnost. Pracovitost. Trpělivost. Naděje. Důvěra.

Otevřme se všem našim pocitům.

Být otevřený/otevřená je v pořádku. Být zranitelný/zranitelná je v pořádku. Cítit bolest je v pořádku. Zažívat strach je v pořádku. Být plný/plná hněvu je v pořádku. Cítit nejistotu je v pořádku. Prožívat radost je v pořádku. Být šťastný/šťastná je v pořádku. Být úspěšný/úspěšná je v pořádku. Cítit lásku je v pořádku. Důvěřovat je v pořádku.

Láska i hněv – obojí můžeme prožívat. I současně.

Naše emoce pro nás nemusí být destruktivní, pokud je necháme volně plynout. Pokud si dovolíme naplno je prožít. Pokud jsme si jich vědomi. Pokud je přijmeme, prožijeme a následně necháme jít.

Nechme naše emoce skrze nás projít jako vlny.

Dovolme jim, aby k nám přišly, dovolme si je prožít a dovolme si je zase nechat odejít.

Naše emoce pro nás nemusí být destruktivní, pokud v sobě máme prostor, kam se můžeme vrátit. Přítomnost. Vědomí. Naše tělo. Naše srdce. Naše vyšší já. Láska. Důvěra.

Důvěra v život. Důvěra ve Vesmír. Důvěra v Boha. Důvěra v to, že vše se děje pro nás. Důvěra v to, že vše má svůj smysl. Důvěra v to, že vše má správné načasování. Důvěra v to, že vše, co prožíváme, je v pořádku. Důvěra v to, že Vesmír má pro nás možná ještě lepší možnosti, než jaké jsme si dokázali představit nebo jaké si představujeme.

Naše srdce mají nesmírnou kapacitu. Pokud si dovolíme otevřít je, ucítíme to. Můžeme nadechnout všechny pocity do svého srdce a vydechnout lásku a soucit. Můžeme se otevřít větším prožitkům. Větší hloubce.

Někdo z toho může mít strach. Může se bát své vlastní zranitelnosti. Velké bolesti, kterou nedokáže unést. Jenomže ta bolest, ze které máme strach a které se bojíme, ta už dávno existuje. Existuje v nás. A dokud se bojíme na ni pohlédnout, je mnohem děsivější, než ve chvíli, kdy ji uzříme. Otevřme se tomu.

Otevři se soucitu.

Soucit je pro srdce naprosto přirozený. Není to něco nového, stačí si vzpomenout. Pospolitost. Propojenost. Soudržnost. Znovu nás učí tomu, že nejsem důležitý jenom já, ale že jsme důležití my. My všichni. To jak jsme navzájem propojení. To jak se má jeden, ovlivňuje druhého. Tvoje bolest je i moje bolest. Moje bolest je i Tvoje bolest. Otevírá srdce. Jsme Spolu.

Spoj se se svým temným já. Dovolte si být s ním naplno. A dovol si nechat odejít to, co je už v Tobě dávno mrtvé. Pohřbi to. Rozfoukej popel. A nadechni se do nového okamžiku jako Fénix vstávající z popela.

Život se neptá, co je dobré a co špatné. Život se děje se vším všudy. Skutečný život zahrnuje skutečné prožitky. Nemusíme je rozdělovat na dobré a špatné, můžeme je prožívat. přijímat je takové, jaké jsou.

Pusť se svých představ o svém životě a vítej změny ve svém životě s radostí a hravostí. Přijmi dary, které Ti život právě teď přináší. Vítej život.

Oslavuj to, co je v Tobě živé. Oslavuj to, co v Tobě rozproudí Tvou energii.

Otevři oči a rozhlédni se. Podívej se sám/sama do sebe. Podívej se kolem sebe. Zastav se a buď. DÝCHEJ. Vnímej. Sám/sama sebe. Svou rodinu, své přátele, všechny lidi a jiné bytosti na Zemi.

Teď.

Teď.

Teď.

Nádech a výdech.

Poděkuj životu.

Každý den.

Děkuji živote!